O nemocnici

24.11.2020

Tři studentky ostravské AGEL Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické získaly během uplynulých několika týdnů získaly bohaté zkušenosti v jesenické nemocnici, kde aktivně pomáhaly místním zdravotníkům.

Studentky Dominika, Sheila a Markéta vyrazily do Jeseníku pomáhat až z Ostravska v říjnu. Dominika nejprve působila na chirurgickém oddělení, poté na gynekologicko-porodnickém oddělení, Sheila společně s Markétou pak na odděleních interního zaměření.  Všechny tři dívky vnímaly své rozhodnutí pomáhat v nemocnici jako zcela přirozené. „Školou mi byla nabídnuta příležitost výpomoci v jesenické nemocnici, ani na okamžik jsem neváhala. Tuto příležitost jsme spolu se dvěma spolužačkami přijaly s radostí a také jako možnost získat nové zkušenosti, které by mohly být využity nejen ve studiu, ale také k maturitě,“ uvádí osmnáctiletá Dominika.

V jesenické nemocnici byly zařazeny do dvanáctihodinových směn. „Hlavní náplní naší práce byla práce ošetřovatelská, tedy chystání stravy, hygiena pacientů, nebo se také staráme o psychickou pohodu pacientů. Pod dohledem všeobecných sester se dostaneme i k odborné sesterské práci jako je chystání léků, podávání a příprava injekcí nebo příprava infúzí, odběry biologického materiálu a předoperační nebo pooperační péče o pacienta,“ říká Dominika. Podotkla, že pacienti si v této době váží více práce zdravotnického personálu. „Pacienti jsou vděční, pořád nám děkují,“ doplnila.

„V nemocnici máme někdy hodně práce, ale máme kolem sebe úžasné sestřičky a tuto nelehkou dobu spolu zvládáme skvěle,“ sdělila Dominika. Na únavu a zátěž personálu poukazuje i devatenáctiletá Sheila, druhá z žákyň, která označuje každou pomoc jako přínosnou. „Po této zkušenosti máme i osobní větší respekt a úctu ke všem zdravotníkům za to, jak jsou skvělí, odvážní a pořád pracují s radostí,“ uvádí Sheila s tím, že osobním negativem výpomoci je, že jsou dál od rodiny a domů se dostanou minimálně.

Stejně jako ostatní lidé se také zdravotníci se mohou nakazit koronavirem. Toho se žákyně ale neobávají. Před svou osobní zkušeností, jak samy přiznávají, také patřily k těm, kteří virus nepovažovali za takovou velkou hrozbu. Na začátku pandemie si myslely, že je to trochu vyhrocené, že virus je jako chřipka. Po zkušenostech s péčí o pacienty s covidem-19 však změnily názor. „Nejtěžší je vidět pacienty, u kterých se jejich stav zhoršuje, a pak přijdete a zjistíte, že už tu není,“ uzavírá studentka Sheila.